Choď na obsah Choď na menu

Nefertiti a Hitler

neues-museum--berlin.jpg

busta Nefertiti

Každé místo světa skrývá nějaké tajemství. Snad více než jinde to platí v případě Egypta, nevyčerpatelné studnici pokladů a záhad. Podoba tajemné Egypťanky, manželky faraona Amenhotepa IV, která jediným úsměvem zlomila srdce mnoha mužů, nedá spát historikům a archeologům celého světa. Dokonce i německý diktátor Adolf Hitler se do egyptské panovnice doslova zamiloval.

Jak už to bývá, mimořádně důležité nálezy přihrála archeologům náhoda. Ti objevili dílnu vrchního sochaře Thutmose, významného umělce a řemeslníka starého Egypta. V sutinách mistrova ateliéru archeologové nalezli téměř nepoškozenou plastiku ženy se štíhlou šíjí, pravidelnými rysy a záhadným úsměvem. Podobu královny, jejíž nekonečně krásná tvář se stala nejznámější v historii. Portrétní bysta se uchovala v neuvěřitelně dobrém stavu. Chyběly jen úlomky ušních boltců a výplň levého oka ze slonoviny. Teprve časem se zjistilo, že Thutmose oko do portrétu pravděpodobně nikdy nezasadil.

Skandální odhalení

Objevitelem bysty egyptské královny Nefertiti docela určitě nebyl německý archeolog Ludwig Borchardt, i když jeho jméno v této souvislosti figuruje ve stovkách knih a časopisů. Zcela jistě nebyl osobně ani u toho, když ji 6. prosince 1912 odkryli dělníci během archeologického průzkumu v Tel el Amarně, který Ludwig Borchardt řídil. Přítomen tehdy byl pouze jeho zástupce Hermann Ranke.

Světová veřejnost se o existenci tohoto neobyčejně půvabného artefaktu dozvěděla teprve o dvanáct let později, v roce 1924, kdy byla Nefertiti poprvé vystavena v Berlíně. Okamžitě propukl skandál. Jak se tato plastika, která údajně vznikla kolem roku 1338 př. n. 1., dostala z Egypta do Německa? Vyvezl ji Borchardt ilegálně? Podle ředitele egyptské Správy starověkých památek Zahi Hawasse německý archeolog vzácný nález úmyslně pomazal blátem, aby zakryl jeho skutečnou kvalitu a hodnotu, a takto zamaskovaný jej vyvezl ze země.

Hawassův výpad je nutné vidět v souvislosti se snahami Egypta, který již dlouhá léta marně usiluje o to, aby mu Německo slavnou plastiku na nějakou dobu půjčilo. Ten totiž s žádostí o vrácení nebo alespoň zapůjčení starověkých egyptských artefaktů oslovil všechna světová muzea. Umělecké skvosty by chtěl vystavit v novém Velkém muzeu nedaleko pyramid v Gize, které se otevře v roce 2012. Zapůjčení zpodobení slavné krásky se ale jeden muž zuby nehty brání - Dietrich Wildung, ředitel berlínského muzea, v němž je portrét Nefertiti vystaven. Profesor Wildung, který odešel v roce 2009 do důchodu, má totiž strach, že by Egypt vzácný artefakt už nevrátil. To pochopitelně není argument, s nímž by Němci mohli oficiálně vyrukovat. Jako formální důvod při odmítnutí egyptské žádosti proto uvedli, že mají strach, aby se křehká bysta během dlouhého transportu nepoškodila. To je poněkud sporný argument - a Egypťané ho neakceptují. Pro Wildungův zdráhavý postoj se ovšem nabízí ještě jedno, mnohem překvapivější zdůvodnění; než se jím však budeme zabývat, musíme se alespoň krátce seznámit s částí historie německé archeologie.

Priamův poklad

Píše se 14. červen roku 1873. Nacházíme se na místě, kde kdysi mělo stát bájné město Troja, deset let obléhané a potom dobyté řeckým vojskem. Německý archeolog-amatér Heinrich Schliemann zde následujícího dne, 15. června, ukončil archeologický průzkum neskutečně cenným zlatým objevem.

To, co Schliemann našel, ovšem nebyl "poklad krále Priama", jak se německý badatel domníval, nýbrž majetek jiného panovníka, který vládl o tisíc let dřív. Zámožný Schliemann velkoryse daroval nalezené archeologické vzácnosti berlínskému Prehistorickému a raně historickému muzeu. Ale ke konci druhé světové války, v roce 1945, celý "Priamův poklad" beze stopy zmizel. Berlín začala dobývat sovětská Rudá armáda a vedoucí činitelé muzea měli strach, že sbírka o rozsahu 800 exponátů by mohla být zničená. Proto celý poklad uložili do velkých beden, které pak převezli a ukryli v masivním protiletadlovém krytu, jenž se nacházel nedaleko budovy muzea. Betonová stavba skutečně odolala všem náletům a ostatním bojovým operacím, ale už několik dní po německé kapitulaci se "Priamův poklad" jednoduše ztratil.

Během následujících desetiletí kolovaly o jeho dalších osudech nejrůznější spekulace, na definitivní objasnění se však čekalo až do roku 1991. Tenkrát vyšlo najevo, že v roce 1945 Rusové poklad v bunkru našli a odvezli ho do SSSR. Dnes je Schliemannova sbírka veřejně vystavená v Moskvě, kde ji mohou obdivovat návštěvníci muzea.

Poklad krále Priama ovšem nebyl jedinou vzácností, která s blížícím se koncem druhé světové války "změnila bydliště". Do protileteckého krytu putovalo velké množství vzácných artefaktů, a jedním z nejprominentnějších byla právě bysta královny Nefertiti. Ta sem měla být dopravena 4. nebo 5. dubna 1945. Avšak poté, co byl Berlín definitivně dobyt, vyšla najevo překvapující skutečnost - bysta Nefertiti se v bunkru nenacházela! Už brzy se ukázalo, že tohle nemají na svědomí Rusové. Plastika byla totiž náhodou nalezena v jednom solném dole poblíž durynského Merkersu. Ale jak se tam dostala?

Hitler a Nefertiti

Na osobní příkaz vůdce německého národa! Dokládá to písemnost z 6. března 1945, v níž dal diktátor příkaz k evakuaci archeologického skvostu, pro který měl zvláštní slabost. "Vůdce nařídil, aby se zabezpečení uměleckých pokladů uskutečnilo v nejkratším možném termínu," stojí ve zmíněném dokumentu. Hitler se do portrétu egyptské panovnice doslova zamiloval. Už v roce 1933 prohlásil: "Královniny bysty se nikdy nevzdám. Je to mistrovské dílo, klenot, skutečný poklad. Postavím pro ni v Berlíně muzeum a mým snem je, že ten zázrak umístím do samotného středu sálu, nad nímž se bude tyčit obrovitá kupole."

Bezprostředně před koncem války byly skvosty jako Nefertiti Rembrandtovy obrazy a podobná mistrovská díla odvezeny do domněle bezpečného úkrytu v solných dolech v Graslebenu, Merkersu a Schonebecku. Už během několika dalších dní obsadily zmíněné obce jednotky 3. a 9. americké armády. Byla to náhoda, nebo dokonale zinscenovaná akce? Došlo mezi Němci a jejich protivníky k nějaké tajné dohodě?

Faktem ale je, že v průběhu celé operace část vzácného nákladu zmizela neznámo kam. To se týká i legendární "bedny 35", jež obsahovala exponáty z egyptské sbírky, především všechny artefakty zhotovené ze zlata. Bedna se už nikdy nenašla. Stala se kořistí vojáků některé z válčících stran? Nebo se její obsah skrývá v tajném depozitáři nějakého muzea? O tom není nic známo.

Bystě královny Nefertiti se tento osud podle všeho vyhnul, neboť již v únoru roku 1946 se stala jednou z hlavních atrakcí výstavy, kterou Američané uspořádali ve Wiesbadenu. Byla to však pravá Nefertiti?

První pochybnosti se vynořily už tenkrát a později v souvislosti s marnými žádostmi Egypta o její navrácení, ještě zesílily. Hitler prý dal už počátkem třicátých let zhotovit nejméně jednu velice kvalitní kopii tohoto artefaktu - zřejmě s cílem oklamat egyptské úřady. Krátce před svou smrtí to prohlásil Otto Klimmel, někdejší generální ředitel berlínských muzeí.

Pravá nebo falešná?

Znamená to, že bysta Nefertiti, kterou dodnes obdivují statisíce návštěvníků berlínského muzea, je ve skutečnosti jen dokonalá kopie z Hitlerovy "soukromé sbírky"? Pokud ano, kde se nachází originál? Tato otázka zaměstnává i Richarda Beiderbecka, chemika pracujícího na katedře mineralogie při Technické univerzitě v Mnichově. "Skeptikům, kteří pochybují o pravosti bysty královny Nefertiti, musím dát bohužel za pravdu," říká Beiderbeck. "Mám podezření, že se ve skutečnosti jedná o secesní umělecké dílo inspirované staroegyptskou kulturou." On sám považuje za nanejvýš nepravděpodobné, že by neznámý egyptský sochař dokázal někdy kolem roku 1300 př. n. l. to, co se po něm v průběhu následujících 3 200 let nepodařilo nikomu jinému: "Vytvořit fascinující obraz krásné ženy dokázala teprve secese!"

Ani profesor Dietrich Wildung, dlouholetý ředitel Egyptského muzea v Berlíně, se nijak nesnaží vnést do celé záležitosti víc světla. Na jednu stranu se sice pyšní tím, že dal bystu královny Nefertiti prozkoumat pomocí nejmodernějších metod počítačové tomografie a tím ji "připravil o její poslední tajemství", zároveň však zamlčuje, že to byl v minulosti právě on, kdo - ještě ve funkci ředitele Mnichovského muzea - vyslovoval o autenticitě plastiky silné pochybnosti. Ty se rozptýlily teprve v okamžiku, kdy byl sám jmenován do funkce ředitele Egyptského muzea v Berlíně, jehož je Nefertiti nejpopulárnějším exponátem. Nad tím se s úsměvem pozastavuje i švýcarský historik umění a architektury Henri Stierlin, muž, který s profesorem Wildungem dlouhá léta spolupracoval. V roce 2008 se však vlastní publikací přidal ke kritikům: "Bysta je falešná," tvrdí i on.

A aby byl zmatek dokonalý, existuje ještě jedna podivná plastika královny Nefertiti, o níž se ovšem ani odborné publikace, ani světová média doposud nezmínily jediným slovem. Jde o artefakt, který se dnes nachází ve vlastnictví amerického koncernu Shangri La Publications a údajně pochází z jedné berlínské soukromé sbírky. Její dřívější majitel prý novým nabyvatelům při prodeji vysvětlil, že svého času "byla zachráněna z Hitlerova soukromého muzea". V roce 2006 vystoupil management koncernu Shangri La s překvapivým prohlášením, v němž se uvádí, že "sádrová skulptura královny Nefertiti z Hitlerovy soukromé sbírky byla doposud zcela ignorována, protože se nacházela v soukromých rukou".

Samozřejmě se ihned vnucuje otázka: Je tato druhá bysta jen další zdařilou kopií z 20. století, nebo se nakonec jedná o originál ze staroegyptské sochařské dílny v el Amarně? Podle představitelů koncernu Shangri La Publications vlastnil "vůdce německého národa" celou sbírku byst královny Nefertiti, vesměs nalezených Borchardtovým týmem ve stejné archeologické lokalitě, v místech, kde v amarnské éře podle všeho stál sochařský ateliér. 

Noví majitelé bysty vystupují, jako by si byli svou věcí naprosto jistí. Výslovně poukazují na to, že na spodní straně artefaktu se nachází říšská pečeť, že sádra je v tomto místě odlišná a částečně se drolí. "Jinak je bysta zhotovená z měkkého vápence, se svrchní vrstvou ze sádry a několika vrstvami barev. Zhotovena byla způsobem, který plně odpovídá staroegyptským technologiím." Dodejme, že se slavnou Egypťankou, jejíž podobu dnes obdivuje celý svět, jsou spojeny další nejasnosti a záhady......

 

Komentáre

Prehľad komentárov

Zatiaľ nebol vložený žiadny komentár.